PESTOVANIE PAPRIKY
Príprava pôdy:
Skleníkové kultury
Účelem obdělávání půdy je zvýšení její vlhkosti a porušení povrchové vrstvy. Po základní přípravě půdy se provádí hnojení spojené se zapravením hnojiva do půdy rotavátorem. Jako hnojivo se před výsadbou používá hnůj s vysokým obsahem organické hmoty smíchaný se zeminou. Během vegetačního cyklu a v závislosti na vývojovém stadiu používáme anorganická hnojiva jako ledek amonný, fosforečnan amonný a ledek draselný, jež se aplikují spolu se závlahou. Jako prevence fytopatologických problémů během vegetačního cyklu se provádí dezinfekce půdy. Ta se provádí aplikací chemických nebo nechemických látek. Další možnou prevencí následných fytopatologických problémů je použití komerčních odrůd vyšlechtěných na rezistenci. Po půdní dezinfekci je půda znovu prokypřena, aby došlo k provzdušnění. Rostliny na přesázení musí pocházet z uznané pěstírny s dobrými hygienickými podmínkami. Po výsadbě na cílovou pěstební plochu se provádí závlaha, aby došlo ke splynutí sazenice s rhizosférou. Poté je závlaha přerušena pro zesílení vysazených rostlin.

Polní kultury:
Půda musí být hluboká a ne příliš hutná. Pozemek je vhodné urovnat pro dosažení rovnoměrné distribuce vody při závlaze. Měsíc před výsadbou se pozemek urovná a zpracuje branami, smyky a plečkami. Dále se odstraňuje plevel a aplikují se hnojiva. Nakonec se vytváří strouhy pro zálivku.
Nutné je vytvořit drenážní systém jako prevenci před možným pozdějším zamokřením pozemku. Poté je svrchní vrstva půdy rozrušena pluhem pro dosažení propustnosti půdy. Mulčování prováděné před výsadbou se používá pro zamezení výskytu plevelů v řádcích.

Ďalšie spôsoby pestovania:
Přirychlování
Vývoj těchto způsobů pěstování začal s používáním folií v zemědělství. V současnosti tyto systémy pěstování vystřídalo pěstování ve fóliovnících.

Mulčování folií:
Tento způsob pěstování je založen na pokrytí pozemku plastovou folií. Toto mulčování se provádí mechanizovaně a folií jsou pokryty pouze jednotlivé řádky. Nejpoužívanějšími plasty jsou polyethylen a polyvinylchlorid.
Využití této techniky pěstování zajišťuje každodenní prohřátí půdy a snadnější regulované zavlažování.
Hlavním problémem tohoto pěstebního systému je bujení rostlin pod plastovou folií.

Tunely:
Tyto ochranné systémy se používají během první růstové fáze plodiny do zvýšení teploty, pro dosažení kratšího vegetačního cyklu. Vegetace je pokryta polokruhovou konstrukcí jež se vyrábí z různých materiálů např. dráty, ocelové pruty, rákos, vrbové proutí, bambus atd. Nejpoužívanějšími plasty jsou polyethylen o nízké hustotě, termoizolační polyethylen, polyvinylchlorid, polyethylacetát a polyvinylacetát.
Konstrukce může být instalována ručně i mechanicky. Ventilace vzduchu uvnitř těchto konstrukcí je velmi důležitou prevencí před vznikem houbových chorob, jež se vyvíjejí při vysoké teplotě a vlhkosti.

"Vznášející se kryty":
Tohoto zakrytí se používá jako ochrana před invazí vektorů virových infekcí a pro zvýšení produktivity a kvality produkce.
Vznášející se kryt tvoří folie natažená přes porost po přesazení. Jak rostliny pod folií rostou, zdvíhají ji do výše.
Existují dva typy těchto krytů: polyethylenové plastové folie vyrobené z EVA nebo PVC s perforovaným povrchem a textilová přikrývka vyrobená z polypropylenu, polyesteru nebo polyamidu, jež je porézní a polopropustná. Tato přikrývka je lepší než plastová folie, protože umožňuje větrání a vytváří skleníkový efekt.
Použití plastové folie na pozemku s trvalým větrem není vhodné z důvodu obtížného zajištění folie proti větru.

Pěstování na perlitu:

V posledních letech zaznamenal tento způsob pěstování nárůst. Perlit je dodáván v bílých nebo černých polyethylenových kvádrech. Doporučené množství je 6 rostlin na kvádr a maximálně 3334 kvádrů na hektar.
Tento pěstební systém vyžaduje precizní řízenou výživu kvůli nízké kationtové a pufrovací kapacitě perlitu.

 

 

Pěstování na kokosových vláknech:
Tento způsob pěstování se využívá při pěstování rostlin v nádobách, kde je substrát zbavený vody stlačený do kvádrů nebo v pytlích.
Před použitím substrátu je nezbytné udělat rozbor pro sestavení nutričních roztoku.
Hlavní výhodou tohoto systému je simulace půdních podmínek, vysoká poréznost, snadný příjem vody rostlinami a snadná péče o rostliny.
Hlavní nevýhodou je absence homogenity a vysoký obsah solí v některých šaržích.

Pěstování ve vodě:
Nejznámější systém je NFT (Nutrient film technique). Jde o pěstování rostlin v hypotonickém roztoku. Roztok obsahuje vodu, živiny a kyslík. Tento roztok protéká vodorovným kanálem se vzduchovou komorou, jež je z plastu, který zamezuje průniku světla.

Pískové kultury:
Tento způsob pěstování byl hydroponickým systémem používaným v oblastech s velkým množstvím písku. V současnosti byla nahrazena cirkulace živného roztoku systémem automatického řízení výživy pískových kultur. Tento systém je založen na uspořádání různých vrstev substrátů, např. písek (10-12 cm), hnůj (1-2 cm), jílovitá nepropustná vrstva (30-40 cm). Písek použitý pro tyto kultury musí byt bez nadbytku soli, propraný plážový písek nebo propraný říční písek. Tento písek musí být snadno propustný. Hlavní charakteristiky tohoto systému jsou vyšší výpar, zabránění vývoje rostlin, zlepšení provzdušnění kořenové vrstvy a zvyšující se teplota substrátu.
Existují dvě metody: V plastu uzavřené vrstvy písku a rozsáhlá plocha písku kolem skleníku. K závlaze musí být využit systém kapkové závlahy, bez nadměrného množství živného roztoku.